Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Špína hardcoru, punku, rocku i noise-ambientu. Dneska to vezmeme zase tak trochu napříč žánry. Od mladé noise-blues-rockové naděje RED TORCH, která vydává pod křídly Silver Rocket, přes skvělé powerviolence splitko LILIXELBE a TERMINATOR-X, hrubozrný hardcore NERVY až někam k hluko-ambientním experimentům TALK=TROUBLE. A nesmím zapomenout i na punkovou tradici ve formě DEZIFEKCE a thrashové poetiky z PRŮMYSLOVÉ SMRTI. Co deska, to poklad.
Má to hutnost a rezavost GATTACY, punkovost REMEK a štiplavost a náladovost LAKMÉ. Někde na pozadí je to furt to hardcorový emíčko, jen zavalené metrákem olezlé špíny. Bude to znít lacině, ale mnohokrát mě při poslechu napadlo slovo TREGEDY. Možná díky zpěvu, možná kvůli některým harmonickým postupům a stavbě skladeb. NERVY jsou ale neučesanější a hrubější. Někde hluboko na pozadí jsou pěkné melodie, jen je obrůstá opravdu silná krusta kytarového lišejníku. Za poslední rok jsem neslyšel moc vzteklejších desek, které vám jdou tak přímočaře po krku. Jo a taky to má tlak jak kráva.
https://nervypunx.bandcamp.com/album/nikdy-jsme-si-nebyli-rovni-ani-ve-smrti-nebudeme
Můj oblíbený ambientní drone bordel. Tři tracky označený římskými čísly. První je cinkající tajemství. Střeposkleněné zvuky a ambientní mlha, která se transformuje v neposlušnou hlomozící stěnu. Vlastně uklidňující. Jediné, co mi nejde do uší, je to zaskřípání ve 4:44. To mi pravidelně postaví všechny chlupy na krku. Dvojka v uších chutná, jako když zkoušíte vybitou baterku jazykem. Kovová příchuť a trylkující ručička ukazující napětí. Půl minutu před koncem smrt. Třetí je střetem plíživého industrialismu a nevinné přírody. Zneklidňující oxymóron. Něco, co nemůže fungovat vedle sebe. A přesto to tam je. A ani ten ambientní konec tento feel nevymaže.
https://talkistrouble.bandcamp.com/album/ztracen-v-kend
PRŮMYSLOVKA si zaslouží metál už jen kvůli názvům písniček. Anihilace Morálky. Válka o komfortní zónu. Lobotomie konzumem. Znásilňování okolností. Jinak agresivní thrashující hardcorepunková bestie ve vysokých obrátkách. Můžeš mít třeba výtky ke zpěvu, že je moc zahleněný nebo bublavý, ale zkus se o tom s tím Klingonem u mikrofonu hádat. Hudebně nic originálního, ale v rámci kapely dynamicky nejpestřejší a nejvyzrálejší nahrávka. Tihle pánové po dvaceti letech existence řemeslu rozumí.
https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/pedagogika-pora-en-ch
Dvě kapely, co spolu každou chvíli svádí bitvu. Absolutně žádný polemiky o tom, že tohle je to nejzábavnější splitko roku 2022. Intra, outra a kupa srandy mezi tím. LILIXELBE pravověrně přísahají na styl. Nejmladší přírůstek do tradiční rodiny powerviolence spolků. A že jich moc není. Drnčivá syrová strana desky. Všechny barvy a tvary subžánru, jak z učebnice. Od nasypaných náletů po houpavé zpomalováky. TERMINATOR-X jsou o poznání punkovější, vyznávající politiku typu kdo má hubu, ten zpívá. Maj tam sem tam ságo a theremin, ale nečekej alternativu. Čekej žesťovou anarchii a snahu rozvrátit amplitudu i frekvenci. A na konci jediná otázka. Jak to, že LILIXELBE nejsou letos na Obscene Extreme, vysvětlí mi to někdo?
https://lilixelbepowerviolence.bandcamp.com/album/split-w-terminator-x
https://terminatorx.bandcamp.com/album/terminator-x
Špína z garáže. Ale mladá a romantická. Kapela, která dokáže struny naprdět tak hrubě, že kdyby to bylo jen o trochu víc, tak ze zvuku zbude jen rejžák. Do toho nějaký ty jakobyhammondky a sem tam to prosolit harmonikou. Tempo ležérně elegantní. Trochu nihil. Vydává to na Stříbrných raketách, takže to je povinnost. Nahráno v Jámoru, což čti jako "pravdivě", s plovoucí dynamikou, chybama a se srdíčkem. To hlavně. Kde neni noiserock, tam je blues z industriální zóny za městem. A žádný hulákání. Tihle hoši normálně zpívaj. Hezky zpívaj.
https://redtorch.bandcamp.com/album/my-fridge-is-in-pain
Modla pravověrnýho hardcorepunku, který je hraný postaru přes melodicky postavený poctivý riffy. Byť občas ty melodie nejedou v harmoniích, který hladí proti srsti. Jihočeská štiplavost, kterou mají GRIDE nebo LAHAR, převlečená do punkovýho kabátu. Smrdí z toho dřevní kořeny žánru na domácí půdě. DEZIFEKCE je jeden z posledních mohykánů, který třímá zástavy starého hardcorepunku v podobě, která neuhne z cesty a současně dosahuje vysoké jakosti jak v instrumentální tak textové složce. A taky při tom vzpomínám na některé punkové modly z devadesátek. Takhle už moc kapel dneska nehraje.
https://papagajuvhlasatelrecords.bandcamp.com/album/p-edst-rat-t-st-chce-trochu-cviku
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.
